pondělí 8. září 2008

Freddie Mercury Memorial's Day-Montreux

Montreux
A teď nevim, jak začít. Nevim, jak popsat tyhle naprosto úžasný a skvělý tři dny. Na začátek by se asi hodilo poděkovat Michalovi, že to vůbec zorganizoval a pak teda všem co se zúčastnili, páč to bylo vážně skvělý. Tenhle článek sice bude dlouhej, ale čtěte, páč to bude stát za to.
Vyjeli jsme ve čtvrtek před osmou po mírnejch zmatcích s místem a po rozbití koleček u naší tašky. Sedla jsem si dozadu s Ondrou a kapelou. Jelo se na noc, tak jsme ani moc bodel nedělali, jenom kluci bouchli šáňo a pak teda vytáhli ještě zelenou, ale cesta probíhala překvapivě v pohodě. Já byla nadopovaná kinedrilem, tak jsem jí skoro celou prospala. A najednou mě probudil výkřik: ,,Passport!“, což znamenalo, že jsme ve Švajcu. Projížděli jsme dálnicí,kterou jsem znala a tunelem, kde se míhala den a noc. Taky jsme se tam koukali na Live at the Bowl. Do Montreux jsme přijeli asi v půl osmý. Michal hned volal Freestonovi, ale ten to nebral, tak jsme šli k soše. A vážně tam byla. Sice menší než jsem myslela, ale byla. Pak pro nás přijela nějaká pani v Mini cooperu a odvezla nás strašně daleko do hotelu. No fakt, byl v šílenym kopci, hned na proti tomu hradu Chillon nebo jak se jmenuje. Pak jsme čekali na Riviera karty, díky kterejm jsme mohli jezdit zadáčo trolejbusama. Když nám je dali, tak jsme vyrazili tim šílenym sešupem do Montreux na oběd. Stavili jsme se u nahrávacích studií a pak šli do nějaký pizzerie nebo co to bylo. A tam jsem si dala moje první legální pívo.
Pak jsme se vydali k jednomu obchodu se suvenýrama, kterej ale nebyl úplně tak obyčejnej. Výlohu měli plnou věcí Queen a vevnitř měli sice jenom malej kouteček, ale stejně to bylo hustý. A dokonce jsme tam potkali Freestona. Pak jsme se vydali na sraz s ostatníma k soše a poté znova k tomu obchodu, páč se tam prodávali ty lístky na FMMD. Všichni se vysrali na tu dvoudenní a šli jsme jenom na Queenie. Já tam potkala Ivetu, se kterou se znám z minulejch Queenie. Bydlela dokonce na tý hlavní třídě, tak jsem se k ní šla převlíknout do svýho super novýho trička s Freddiem a pak jsme se jenom tam courali po promenádě u Ženevskýho jezera, já prošla vodotryskem, málem spadla do kašny a taky nás málem sežrali labutě. A taky nás pronásledoval pán Pruhovanej. Když jsme se vrátili zpátky k soše, bylo tam moc lidí a nějakej pán tam pouštěl z ipodu Queeny a hrál do toho na saxofon. Bylo tam hrozně moc lidí v Queen tričkách a tak a bylo to vážně moc pěkný, já se se na furt musela koukat, páč jsem si připadala jako mezi svejma lidma. Konečně.
Když dohrál, šla jsem s Ivetou k busu ,páč jela na nějakou výstavu. No jo, to jsou ty lidi co si zaplatěj lístej na celý dva dny:). My se vydali směrem k naší ubytovně Surval. A bylo to teda fakt náročný, páč to bylo celou cestu do konce a já se tam převlíkala v podstatě na silnici,páč jsem si nechtěla propotit Freddieho.
Následující den jsme se s Ondrou vydali k soše,páč jsem tam měla sraz s Ivetou. Předtim jsme se ale ještě stavili u NED klubu, kde měli ten večer hrát Queenie. Chtěli jsme jet na výlet k Lake house a nakonec jsme fakt jeli, i když jsme lítali po celym Montreux, páč nám pani z informací blbě poradila. Nakonec jsme tu loď vyloženě dobíhali, ale stihli jsme to. Tam nám asi v šesti jazycích povídali o tom Lake housu. No hlavně že tam byl Brian May [čti brijan mai]. Lake house vypadá fakt pěkně, takovej nenápadnej:). Když jsme se vrátili zpátky na pevninu, vydali jsme se na jídlo a pak jsme ukázali Ivetě ten vchod do nahrávacího studia. Pak jsme chtěli jít do Plazy na výstavu, ale když přijel trolejbus, vlítli jsme do něj a jeli do Vevey na obří vidličku. Jeli jsme i kolem Lake housu, ale ten ze silnice neni vidět. Tak jsme dorazili do Vevey a naneštěstí začlo pršet. Naštěstí jsme se ale dostali tam kde to znám, takže po tom co jsme se s Ivetkou povozili na kolotoči, nebylo těžký najít vidličku ani sochu Chaplina. Ještě jsme si prošli blešáky co tam měli a už jeli zpátky. Vystoupili jsme u Royal Plazy, což je fakt úplně luxusní pětihvězdičkovej hotel a my tam šli zmoklý jak slepice s batohama a tak. Ale co. Ivetka chtěla na tu výstavu ale omylem zalezla na konferenci s Jackie Smith, ale nakonec vypadla a Ondra taky vypad, ale na hotel. Tak šla na tu výstavu, pak mi pučila svojí kartičku a já teda šla taky. A bylo to fakt hustý, sice jenom páč vitrín, ale pěkný. Bylo tam Freddieho bílý sako, ty černý hadry z I’m going slightly mad, nákresy kostýmu ke Great pretenderovi, Hard lifu a pak taky spoustu fotek z klipů.
Po výstavě jsme šli k Ivetě na hotel a do supermarketu, kde jsem si koupila šíleně přeslazenou donutku,ale bylo to dobrý:D. Bohužel pršelo a my to neměli kde sníst, tak jsme zalezli na nádraží. Nakonec jsme šli na rodičema do Mekšitu, který to tam nebavilo a tak jsme se dohodli, že pojedem nahoru do Survay. Tak jsme nemohli sehnat taxík, ale naštěstí jsme s Ivet šli do jednoho hotelu a vyklopili jim, že máme problém a nemáme taxi a ten pán nám ho zavolal. To je jasně vidět, že nejsme v Česku, páč tam by nás poslali do prdele hned. Vylezli jsme z hotelu, vieěli taxík, ale stáli u něj Mayovi s Mackem. Ale smůla, my ho měli objednanej, chachá:).
V Survay jsme se celkem nudili, tak jsme hráli kulečník a tak padali fakt perly. Třeba že se nesmí bouchat přes cizí koule, pak taky Mackův šťouch je legendární...No bylo to fakt sranda, hlavně když jsem hrála s Martinem a měla ty kulatý koule. Jak se blížil čas koncertu, připadalo mi, že to začíná houstnout. Michal byl celkem v prdeli s hlasem a přišel mi takovej hrozně nervózní a vydeptanej. Ale možná se pletu. Jedinej vyloženě v pohodě člověk byl Martin,kterej nás neustále bavil svejma kecama:D.
Ve třičtvrtě na osm sme se vydali do klubu. Svezli nás autem, takže dobrý. S vyhazovačema jsem konverzovala německy, teda pokud se tomu dá tak řikat. Pak jsme zaplatili třicet frantíků a čekali za izolepama. A konečně nás pustili dovnitř. Jako první hráli nějaký lidi z konzervatoře v Laussane nebo co to bylo....čekala jsem že to bude hrozný, ale opak je pravdou. Bylo to dokonalý. Zpěvák s neuvěřitelnym rozsahem zpíval písničky typu Made in heaven, Mother love, Who wants to live forever a tak, prostě dojáky. Bylo to hezký, ale málem jsem se tam rozbrečela. A dokonce tam měl i nějakou zpěvačku s Holandska, se kterou si dal Barcelonu a How can I go on, abylo to fakt skvělý. Byly tam i čtyři holky a ty hráli na housle a na takovýhle nástroje, já nevim jak se rto všechno jmenuje. Vážně se mi to líbil, teda až na závěrečnou předělávku In my defence, která byla divná. Pak už teda začali připravovat podium na Queenie, dali pryč ty záclony a vánoční světýlka a svíčky. Já si zatim napsala na českou vlajku ,,Queenie“ , abych s ní mohla mávat. A pak teda přišli Queenie. A teď n+ějak nevim, co o tom psát... nebudu hodnotit každej song zvlášt, páč už ani přesně nevim co hráli. Akorát mě mrzelo že nehráli hrozně moc věcí, kvůli Michalovu hlasu,ale s tim nešlo nic dělat a je to pochopitelný. Na Teo, Love kills a Donť stop me now jsem se fakt těšila. Ale zas hráli nově Dragon attack a naštěstí nevynechali Rock it, takže aspon něco. Ale to že Somebody to love zahráli normálně a ne jako v Bowlu jim neodpustim:). Švýcaři taky moc nepařili, tak to bylo takový hrozně divný. Myslim že svojí roli hrála nervozita a taky to, že od toho všichni očekávali až moc, ale tak o tom já zas nemůžu moc mluvit.
Po koncertě jsme se tam fotili a já všechny nutila aby se mi podepsali na vlajku. Pak nás vykopli sekuritáci a my odjeli do hotelu, páč pro nás přijel hodnej Norbert. Ale spát se nešlo, ani omylem. Kalili jsme dál, akorát mě se chtělo fakt šíleně spát. Ale byla sranda, pili jsme panáky vermuta z víček a nakonec si šli opilý zahrát kulečník. Asi jsme byli mírně hlučný, ale to neva. Nakonec Ivetě hráblo a asi ve čtyři se vydala sama na svůj hotel. Ondrovi se udělalo nedobře a šel volat meziměsto až do rána, Martin s Verčou šli někam, takže jsem tam zůstala sama s Martinem basákem a kecali jsme spolu celkem dlouho. A bylo to hrozně fajn, tak dobře jsem si s nikym dlouho nepopovídala.
Spala jsem teda asi tři hodiny a pak šla na snídani. Pak jsme si zabalili, nanosili věci do busu a v jednu vyrazili k Chillonu. Vyfotila jsem si ho asi jednou a už jsme pádili na zastávku trolejbusu, kterej nás dopravil k Place du Marché, což znamená že prakticky před sochu. Pak jsme tak nějak nic nedělali, jenom seděli a kecali. Až teda přišla Verča s Martinem, tak jsme kecali i s nima. Sedíme u sochy a ač je to k nevíře, byli tam hrozný vlny. Jak tam tak sedíme, tak furt komentujeme ty vlny, jako ,,tahle je velká...tahle ne....ty jo, tahle bude největší!“ a při posledních slovech nás jedna ohromně spláchla. Ale neva. Pak jsme šli ještě do obchodů a já si koupila levnej tabák do vodnice...pak jsme se rozloučili s Ivetkou a už jsme jeli.
V autobuse jsme dělali hrozný kraviny,třeba bafali na auta, najednou chrochtali a kašlali. Ale vrcholem bylo, že se kluci převlíkli do kostýmu když jsme byli na benzínce. Ten prodavač docela nestíhal:D. A pak sjme najednou byli v tý starý hnusný praze. Dmů jsem se dostala asi v pět a pak šla do školy na poslední dvě hodiny a pak ještě do práce a ted jsem úplně mrtvá. Ale v Montreux bylo vážně skvěle, skvělý lidi a prostě všechno...konečně jsem se cejtila jako mezi svejma lidma a bylo mi skvěle. Děkuju vám všem.
Fotky dám na facebook, takže jestli znáte mý příjmení tak si to najděte. Jestli ne, polibte si prdel.
A nebo si jí polibte tak jako tak.