středa 24. prosince 2008

merry merry Queenie

Takže, den před Štědrym dnem hráli Queenie ve Vagonu. Já jsem teda ještě předtim nakupovala vánoční dárky, páč nerada dělám věci na poslední chvíli a nerada se stresuju. Pak jsme šli s Davem do číny a podivat se k Národnímu divadlu. Proč, to se neptejte mě. Pak jsme teda spadli do Vagńou, dke už byla Lin, Vítek, Domi, Jirka, Ondra a nějakej kluk. Všichni sme pili pivo a byli sme nedočkaný výkonu.
pak přišel Bedgáj se Špagetkou, a najednou se skoro všichni rozeběhli k němu:D. Já na to byla moc líná a tak sem zůstala sedět a vyhlížela Midgeyho, kterej spad do Vagonu někdy kolem devátý. Dala sem mu dárek a překvapivě mě nezabil. Pak si Domi všimla že se do kotle už hrnou lidi, tak sme tam šli taky.
Setlist byl šíleně divnej, nebylo to ani Wembley, ani Hot space tour a hrálo se bez přestávky. Ze začátku bylo AKOM a takovýhle písničky, pak Přejeli psa, ze který na mě padla lehká depka. Já nevim co všechno už hráli, bylo to jak dycky, jenom navíc byl Scandal, kterej mi udělal radost a TATDOOL, a to mi fakt radost neudělalo, páč sem ho celý probrečela.Kvůli tomu sem si ani nemohla vychutnat Don't stop me now, kterou naprosto miluju. A taky sem rda za Love kills, páč tu mám taky ráda. S Jirkou sme skvěle zapařili na Roudijo, no a pak byla očekávaná Thank God It's christmas. A pak už sem nějak nic nevnímala, teda vim že byla Bohemka s Kilo víví a WWRY a WATC a pak eště jednu písničku přidávali, ale už nevim přesně co to bylo. Skončili asi ve dvanáct, takže sem hned po tom musela vypadnout na metro. No. Bylo to prostě fajn fajnový.

neděle 21. prosince 2008

Vánoční rock/metalový koncert Gymnázia Opatov

Derelict, Comfortable vegetable, Holy Sins


Tak to aspoň stojí na stránkách klubu Glóbus. Ano, Zuzanka se dala na pití a i přestože nemá prachy a nemá dárky, šla na koncert. Na Roztylech měla sraz snad půlka školy včetně Haupyho a Móni, tak jsme tam šli jako jedna velká rodina. Vlezný bylo kilo a bylo k tomu pití zadara, takže to bylo fajn. To, že jsme si neměli kam sednout bylo míň fajn. Nakonec jsme teda zapadli k jednomu stolu a dali si pivo. To mě sralo-málo místa a dlouhá fronta na pivo. Asi tak s třičtvrtě hodinovym zpožděním začali Derelict jako první. Připadalo mi že hráli jenom chvíli, a asi fakt že jo. Znala sem akorát Nevermind, Gonna see it baby a Judith, kterou jsem dřív neměla ráda, ale na koncertech se mi začíná líbit. Nakonec zahráli koledu, už nevim co to bylo, ale byl to dobrej nápad:).
Pak jsem si dala další pivo a šla do kotle, páč měli hrát Výbuši. Kalivoda je vostříhanej, Čejka hrál bez brejlí, MB seděl a Bára měla strašný hadry,prostě to už neni ten starej dobrej Výbuch. Ani lotosový květ nehráli:'(. Ale aspoň hráli Strach, Není to tak dávno, Výbuch a takovou tu jak se tam zpívá že to nemá cenu (piva). Ty nový písničky mě nebavili, ale bylo to docela dobrý pogo...Chvílema jsem to sice fakt nemohla udejchat, ale neva:D. Na závěr hráli jednu skvělou písničku, sice teda nevim název, ale byla fakt dokonalá:D.
Pak sem si dala zas pivo, pokecala s Katkou, koukala jak jiná Katka rozflákala pivo (teda to bylo vlastně před Výbuchem, no neva) a čekala na Holy Sins. Mezitim na mě Móňa vyčítavě koukala když mě tam viděla stát s cígem v jedný a pivem v druhý ruce, ale co. Polib si, Móňo.
Pak teda začli Holy Sins. Ani se mi na ně moc nechtělo kalit, ale tak Lída si koupila Mojito, tak sme tam zůstali. A nakonec hráli fakt dobře. První písnička byla instrumentální, pak hráli nevim co, pak La Marche des gemandes, pak zas nevim co a My z Kačerova:D. Na to se pogovalo snad nejvíc:D. A pak jsme teda už s Lídou museli jít, ale ani mě to moc nemrzelo, páč hráli blbou písničku.
Ale byl to fakt skvělej koncert. Bezvadná atmosféra, pivo nebylo moc drahý, všude lidi z GO (krom pár gerontů nebo naopak malejch dětiček) a tak...stě bezvadný...

neděle 14. prosince 2008

zewlákovy narozeniny

Včera sem neměla co dělat, a tak sem si psala s Lin. Po krátkym dohadování sme se dohodli ež zajdem na koncert do Modrý Vopice. Byl to fesťák, hrálo tam asi osm kapel a bylo to pro Zewláka. Sice ho vůbec neznám a vim jenom že je to ten pán v fialový mikině, ale to neva.
Po mírnejch zmatcích sme na Palmovce dokonce našli bus a potkali tam Erika. Pak jsme po ještě větších zmatcích dorazili do Vopice, kde byla šílená zima. Tak jsme si sedli a dali pivo no a pak sme si šli sednut k pár lidem od Káji. Kterýho znám z Queenie,ale něpamatuju si ho a on mě taky ne,ale to je fuk:D. Tak jsme pili pivo a měli tam šíšu a byli jsme nedočkavý výkonu, páč od avizovanýho začátku v půl čtvrtý uplynula hodina a oni ještě ani nezvučili. Ale nakonec teda začli a bylo to dobrý. Líbila se mi kytara kytaristy (to je ale blbá věta...) a ten mladej basák vypadal fakt divně, zvlášť když pil to pivo...První písnička byla intrumentální, kde se jim asi po pěti vteřinách rozpadla šlapka, ale dobrý. Pak tam byla ještě jedna intrumentální, protože na ní měli text kterej se tam nehodí. A jinak všechny písničky byly s textama a mě se to fakt hrozně líbilo, páč to bylo vtipný a dobře nazvučený a tak. Akorát teda to didgeridoo nebylo slyšet, ale tak co:D. Akorát mě mrzelo že hráli hroznou chviličku.
Po nich nastoupilo Bezvědomí, který měli tlustýho kytaristu, tak jí musel mít na boku. Už si moc nepamatuju co hráli, ale vim že se mi to hrozně líbio. Tak jsme na ně s Ledničkou šli pařit, společně s rudym pánem, kterej pak skoro usnul na baru.
Pak hráli Holomráz, což bylo vtipný. Hlavně didgeridoo sestřička a taky ten zpěvák se steelama a v šatech svý matky nebo co to bylo. Ale jako hráli dobře, akorát mě to už moc nebavilo. Takže když skončili tak sme s Lin vypadli z Vopice (lepší než spadnout do Vagónu) a málem umrzli při čekání na bus, ale bylo to celý fajn fajnový.
A hlavně.....ty VOČI!!

úterý 14. října 2008

12.10.,Vagon-Queenie

Tak nějak nevim jak začít. S timhle koncertem to bylo takový podivný, hrozně jsem se těšila, pak to vypadalo že nepůjdu a nakonec jsem teda šla, i když sem byla na antibiotikách a nemohla jsem vůbec hejbat krkem. Lin ke mě dorazila kolem půl šestý a po mírnejch zmatcích jsme v půl osmý vyrazili na autobus. Řikám v půl osmý, ale ono to bylo před půl osmou, páč v půl osmý jsme měly bejt na Opatově. A bývaly bychom to stihly, kdyby ten zasranej autobus přijel včas. No každopádně sme nějak dorazili a dokonce našli i Leroye, kterej teda bohužel přišel o vlasy. Celkem jsme nestíhali a cestou do Vagonu si asi všichni mysleli že jsme s Lin sjetý, ale neva. Když jsme dorazili k Vagónu, chemik Jirka už tam byl a když jsme spadli do Vagónu, byla tam už Domi a Péťa a paní Nowixová a Danuš a tak. My jsme se od nich trhli a šli si sednout na naše tradiční místa dozadu.
Všichni si dali pivo, jenom já tam seděla jak debil na suchu. Pak začli odněkud padat brambory. Pomalu jsme se přesunuli k pódiu (ale bez Leroye a Jirky chemika, páč ty zůstali sedět) a pak konečně přišla Ver:). Queenie začli tradičně Flash intrem, ale pak už to pokračovalo netradičně. V první půlce jsme slyšeli míň známý písničky, kde vypíchnu hlavně skvělý vokály v Rock it, celou Somebody to love a pak skvělej nápad s Now I’m here medley, kde Queenie spojili nespojitelné a bylo to fajn. Po tomhle medley skoro všichni odešli z pódia a zůstal tam jenom Bri s Freddiem, aby zazpívali Love of my life.
Pak teda byla přestávka a s náma se začal bavit Pan opilej a jeho brácha, který taky hulej, komunisti jim to sebrali a osmnáct let čekali. A taky že jsme hrozně hustý a ta kapela je skvělá, že si z toho prostě sed na prdel. A taky furt kecal o nějakejch BAM, který jsou plzeňáci ale nejsou to plzeňáci, choděj na konzervatoř a tady maj ty děvky a trávu a chlast, a to voni neznaj a tady to maj.
Pak teda skončila pauza a Michal nastoupil ve svym Wembley oblečku. A začali pálit slavný hity-Kind of magic, I want to break free (kde se na začátku fakt skvěle zapojili lidi), Under pressure a tak. Mezi to neočekávaně dali Teo torriatte, ve kterym Michal nepřekvapil a zase podělal text:). Následovala vypalovačka Tie your mother down a po ní klidnější It’s a hard life, ve který se teda na začátku nějak nemohli dohodnout, takže se intro protáhlo asi na minutu:D . Pak byla tradiční BoRhap prokládaná Killer Queen a TSMGO, která se mi tady líbila asi nejvíc co jsem kdy slyšela. Pak dělali jakože končej, ale samozřejmě přidávali. Vždyť co by to bylo za koncert bez We will rock you a We are the champions:). Mezi tyhle dvě pecky teda dali Radio gaga, na který pařili snad už úplně všichni. A pak už byl konec a ukláněli se, jenom Opilej pán vlez na podium a strčil michalovi ruku přímo před nos:D.
Pak jsme tam tak nějak posedávali a přišel zas pan Opilej a řikal nám jak je Michal jedinej v republice a neni to frajer a že bysme si ho měli vážit a vzít si ho. A pak přišel samotnej michal, a měl kliku. Nakonec jí teda polil colou spolu s Brianem. A pak už jsme museli jít. Domů jsme dorazili kolem jedný a já musela vstávat s Lin v šest, tak to bylo docela na píč. Ale aspon že jsem nemusela do školy.
Ale byl to úžasnej koncert, i když jsem si ten krk odkurvila ještě víc než předtim a Domi tam málem podpálila Vagon a rozbila pivo a ukradla pivo (i když ty poslední dvě věci nebyli její vinou:D) a taky brácha od toho pána se tam svlíknul a poznala jsem slečnu co je dcerou pani která se zná s bubeníkem Katapultů a tak. A ráda sem vás zas viděla.

pondělí 8. září 2008

Freddie Mercury Memorial's Day-Montreux

Montreux
A teď nevim, jak začít. Nevim, jak popsat tyhle naprosto úžasný a skvělý tři dny. Na začátek by se asi hodilo poděkovat Michalovi, že to vůbec zorganizoval a pak teda všem co se zúčastnili, páč to bylo vážně skvělý. Tenhle článek sice bude dlouhej, ale čtěte, páč to bude stát za to.
Vyjeli jsme ve čtvrtek před osmou po mírnejch zmatcích s místem a po rozbití koleček u naší tašky. Sedla jsem si dozadu s Ondrou a kapelou. Jelo se na noc, tak jsme ani moc bodel nedělali, jenom kluci bouchli šáňo a pak teda vytáhli ještě zelenou, ale cesta probíhala překvapivě v pohodě. Já byla nadopovaná kinedrilem, tak jsem jí skoro celou prospala. A najednou mě probudil výkřik: ,,Passport!“, což znamenalo, že jsme ve Švajcu. Projížděli jsme dálnicí,kterou jsem znala a tunelem, kde se míhala den a noc. Taky jsme se tam koukali na Live at the Bowl. Do Montreux jsme přijeli asi v půl osmý. Michal hned volal Freestonovi, ale ten to nebral, tak jsme šli k soše. A vážně tam byla. Sice menší než jsem myslela, ale byla. Pak pro nás přijela nějaká pani v Mini cooperu a odvezla nás strašně daleko do hotelu. No fakt, byl v šílenym kopci, hned na proti tomu hradu Chillon nebo jak se jmenuje. Pak jsme čekali na Riviera karty, díky kterejm jsme mohli jezdit zadáčo trolejbusama. Když nám je dali, tak jsme vyrazili tim šílenym sešupem do Montreux na oběd. Stavili jsme se u nahrávacích studií a pak šli do nějaký pizzerie nebo co to bylo. A tam jsem si dala moje první legální pívo.
Pak jsme se vydali k jednomu obchodu se suvenýrama, kterej ale nebyl úplně tak obyčejnej. Výlohu měli plnou věcí Queen a vevnitř měli sice jenom malej kouteček, ale stejně to bylo hustý. A dokonce jsme tam potkali Freestona. Pak jsme se vydali na sraz s ostatníma k soše a poté znova k tomu obchodu, páč se tam prodávali ty lístky na FMMD. Všichni se vysrali na tu dvoudenní a šli jsme jenom na Queenie. Já tam potkala Ivetu, se kterou se znám z minulejch Queenie. Bydlela dokonce na tý hlavní třídě, tak jsem se k ní šla převlíknout do svýho super novýho trička s Freddiem a pak jsme se jenom tam courali po promenádě u Ženevskýho jezera, já prošla vodotryskem, málem spadla do kašny a taky nás málem sežrali labutě. A taky nás pronásledoval pán Pruhovanej. Když jsme se vrátili zpátky k soše, bylo tam moc lidí a nějakej pán tam pouštěl z ipodu Queeny a hrál do toho na saxofon. Bylo tam hrozně moc lidí v Queen tričkách a tak a bylo to vážně moc pěkný, já se se na furt musela koukat, páč jsem si připadala jako mezi svejma lidma. Konečně.
Když dohrál, šla jsem s Ivetou k busu ,páč jela na nějakou výstavu. No jo, to jsou ty lidi co si zaplatěj lístej na celý dva dny:). My se vydali směrem k naší ubytovně Surval. A bylo to teda fakt náročný, páč to bylo celou cestu do konce a já se tam převlíkala v podstatě na silnici,páč jsem si nechtěla propotit Freddieho.
Následující den jsme se s Ondrou vydali k soše,páč jsem tam měla sraz s Ivetou. Předtim jsme se ale ještě stavili u NED klubu, kde měli ten večer hrát Queenie. Chtěli jsme jet na výlet k Lake house a nakonec jsme fakt jeli, i když jsme lítali po celym Montreux, páč nám pani z informací blbě poradila. Nakonec jsme tu loď vyloženě dobíhali, ale stihli jsme to. Tam nám asi v šesti jazycích povídali o tom Lake housu. No hlavně že tam byl Brian May [čti brijan mai]. Lake house vypadá fakt pěkně, takovej nenápadnej:). Když jsme se vrátili zpátky na pevninu, vydali jsme se na jídlo a pak jsme ukázali Ivetě ten vchod do nahrávacího studia. Pak jsme chtěli jít do Plazy na výstavu, ale když přijel trolejbus, vlítli jsme do něj a jeli do Vevey na obří vidličku. Jeli jsme i kolem Lake housu, ale ten ze silnice neni vidět. Tak jsme dorazili do Vevey a naneštěstí začlo pršet. Naštěstí jsme se ale dostali tam kde to znám, takže po tom co jsme se s Ivetkou povozili na kolotoči, nebylo těžký najít vidličku ani sochu Chaplina. Ještě jsme si prošli blešáky co tam měli a už jeli zpátky. Vystoupili jsme u Royal Plazy, což je fakt úplně luxusní pětihvězdičkovej hotel a my tam šli zmoklý jak slepice s batohama a tak. Ale co. Ivetka chtěla na tu výstavu ale omylem zalezla na konferenci s Jackie Smith, ale nakonec vypadla a Ondra taky vypad, ale na hotel. Tak šla na tu výstavu, pak mi pučila svojí kartičku a já teda šla taky. A bylo to fakt hustý, sice jenom páč vitrín, ale pěkný. Bylo tam Freddieho bílý sako, ty černý hadry z I’m going slightly mad, nákresy kostýmu ke Great pretenderovi, Hard lifu a pak taky spoustu fotek z klipů.
Po výstavě jsme šli k Ivetě na hotel a do supermarketu, kde jsem si koupila šíleně přeslazenou donutku,ale bylo to dobrý:D. Bohužel pršelo a my to neměli kde sníst, tak jsme zalezli na nádraží. Nakonec jsme šli na rodičema do Mekšitu, který to tam nebavilo a tak jsme se dohodli, že pojedem nahoru do Survay. Tak jsme nemohli sehnat taxík, ale naštěstí jsme s Ivet šli do jednoho hotelu a vyklopili jim, že máme problém a nemáme taxi a ten pán nám ho zavolal. To je jasně vidět, že nejsme v Česku, páč tam by nás poslali do prdele hned. Vylezli jsme z hotelu, vieěli taxík, ale stáli u něj Mayovi s Mackem. Ale smůla, my ho měli objednanej, chachá:).
V Survay jsme se celkem nudili, tak jsme hráli kulečník a tak padali fakt perly. Třeba že se nesmí bouchat přes cizí koule, pak taky Mackův šťouch je legendární...No bylo to fakt sranda, hlavně když jsem hrála s Martinem a měla ty kulatý koule. Jak se blížil čas koncertu, připadalo mi, že to začíná houstnout. Michal byl celkem v prdeli s hlasem a přišel mi takovej hrozně nervózní a vydeptanej. Ale možná se pletu. Jedinej vyloženě v pohodě člověk byl Martin,kterej nás neustále bavil svejma kecama:D.
Ve třičtvrtě na osm sme se vydali do klubu. Svezli nás autem, takže dobrý. S vyhazovačema jsem konverzovala německy, teda pokud se tomu dá tak řikat. Pak jsme zaplatili třicet frantíků a čekali za izolepama. A konečně nás pustili dovnitř. Jako první hráli nějaký lidi z konzervatoře v Laussane nebo co to bylo....čekala jsem že to bude hrozný, ale opak je pravdou. Bylo to dokonalý. Zpěvák s neuvěřitelnym rozsahem zpíval písničky typu Made in heaven, Mother love, Who wants to live forever a tak, prostě dojáky. Bylo to hezký, ale málem jsem se tam rozbrečela. A dokonce tam měl i nějakou zpěvačku s Holandska, se kterou si dal Barcelonu a How can I go on, abylo to fakt skvělý. Byly tam i čtyři holky a ty hráli na housle a na takovýhle nástroje, já nevim jak se rto všechno jmenuje. Vážně se mi to líbil, teda až na závěrečnou předělávku In my defence, která byla divná. Pak už teda začali připravovat podium na Queenie, dali pryč ty záclony a vánoční světýlka a svíčky. Já si zatim napsala na českou vlajku ,,Queenie“ , abych s ní mohla mávat. A pak teda přišli Queenie. A teď n+ějak nevim, co o tom psát... nebudu hodnotit každej song zvlášt, páč už ani přesně nevim co hráli. Akorát mě mrzelo že nehráli hrozně moc věcí, kvůli Michalovu hlasu,ale s tim nešlo nic dělat a je to pochopitelný. Na Teo, Love kills a Donť stop me now jsem se fakt těšila. Ale zas hráli nově Dragon attack a naštěstí nevynechali Rock it, takže aspon něco. Ale to že Somebody to love zahráli normálně a ne jako v Bowlu jim neodpustim:). Švýcaři taky moc nepařili, tak to bylo takový hrozně divný. Myslim že svojí roli hrála nervozita a taky to, že od toho všichni očekávali až moc, ale tak o tom já zas nemůžu moc mluvit.
Po koncertě jsme se tam fotili a já všechny nutila aby se mi podepsali na vlajku. Pak nás vykopli sekuritáci a my odjeli do hotelu, páč pro nás přijel hodnej Norbert. Ale spát se nešlo, ani omylem. Kalili jsme dál, akorát mě se chtělo fakt šíleně spát. Ale byla sranda, pili jsme panáky vermuta z víček a nakonec si šli opilý zahrát kulečník. Asi jsme byli mírně hlučný, ale to neva. Nakonec Ivetě hráblo a asi ve čtyři se vydala sama na svůj hotel. Ondrovi se udělalo nedobře a šel volat meziměsto až do rána, Martin s Verčou šli někam, takže jsem tam zůstala sama s Martinem basákem a kecali jsme spolu celkem dlouho. A bylo to hrozně fajn, tak dobře jsem si s nikym dlouho nepopovídala.
Spala jsem teda asi tři hodiny a pak šla na snídani. Pak jsme si zabalili, nanosili věci do busu a v jednu vyrazili k Chillonu. Vyfotila jsem si ho asi jednou a už jsme pádili na zastávku trolejbusu, kterej nás dopravil k Place du Marché, což znamená že prakticky před sochu. Pak jsme tak nějak nic nedělali, jenom seděli a kecali. Až teda přišla Verča s Martinem, tak jsme kecali i s nima. Sedíme u sochy a ač je to k nevíře, byli tam hrozný vlny. Jak tam tak sedíme, tak furt komentujeme ty vlny, jako ,,tahle je velká...tahle ne....ty jo, tahle bude největší!“ a při posledních slovech nás jedna ohromně spláchla. Ale neva. Pak jsme šli ještě do obchodů a já si koupila levnej tabák do vodnice...pak jsme se rozloučili s Ivetkou a už jsme jeli.
V autobuse jsme dělali hrozný kraviny,třeba bafali na auta, najednou chrochtali a kašlali. Ale vrcholem bylo, že se kluci převlíkli do kostýmu když jsme byli na benzínce. Ten prodavač docela nestíhal:D. A pak sjme najednou byli v tý starý hnusný praze. Dmů jsem se dostala asi v pět a pak šla do školy na poslední dvě hodiny a pak ještě do práce a ted jsem úplně mrtvá. Ale v Montreux bylo vážně skvěle, skvělý lidi a prostě všechno...konečně jsem se cejtila jako mezi svejma lidma a bylo mi skvěle. Děkuju vám všem.
Fotky dám na facebook, takže jestli znáte mý příjmení tak si to najděte. Jestli ne, polibte si prdel.
A nebo si jí polibte tak jako tak.