čtvrtek 26. června 2014

stěhuju

Tak jo, už to přišlo. Oficiálně tady končím, kdo by chtěl číst další (už ryze osobní) blog, najde ho tady:


neděle 18. května 2014

Typicky ceske

Tak dnes bez hacku a carek, protoze pisu z cest :) konkretne z chorvatska. Myslela jsem, ze takove to klise o ceskych turistech uz vymizelo, ale jak jsem semohla presvedcit u naseho zajezdu, opak je pravdou.
Hlavni je vybalit rizky s chlebem nejpozdeji 10 minut po odjezdu, protoze jinak hrozi omdleni hlady. Samozrejmosti je bezohlednost vuci ostatnim. Typickym oblecenim jsou teplaky a sustakova bunda, u zen je nezbytnosti vysoka obezita a kratke vlasy s melirkem na voziveni (ty nejdokonalejsi maji i odrosty). Ach jo. Uz jsem rikala,ze mam fakt radsi zvirata,nez lidi?

No ale jinak me to tu fakt krasny :). Ta 16 hodinova cesta z Prahy stala za to. Momentalne snidam kruh s svjezim krem sirem a piju mlijeko :D. Chorvatstina je fakt super, i kdyz umim jenom par slovicek.
More je porad dost studeny, ale nektery silenci se tu uz koupou. No a tohle je muj vyhled z balkonu, kdyz pisu tenhle clanek:)

středa 14. května 2014

Drážďany potřetí a stále jako poprvé


Tak jo, po dlouhém plánování jsme fakt vyrazili. 
Počet mých návštěv Drážďan: 2.
Počet návštěv Drážďan Matfyzáka: 0

Takže to bylo všechno na mě - naplánovat kam půjdem, kam nepůjdem, kde budeme bydlet. Teda, ne že by mi nepomáhal, to ne. Ono jako by nebylo toho moc potřeba plánovat, vždyť je to kousíček. Z Prahy jenom 2 hodiny, to je blíž, než do Orlové. Pokaždé když jsem tam byla, tak jsem jenom prolítla památky a šup na nákupy. No tak teď jsme naopak prošmejdili všechny památky a na nákupy samozřejmě taky došlo, ale nebyla to hlavní náplň.

Jeli jsme se Student Agency, což je fajn - pokud to koupíte hodně dopředu, stojí jedna cesta okolo 300 korun. A ještě dostanete kafe a podíváte se cestou na film (já koukala na Yes Mana :D)

A bylo tam krásně. Vyšlo nám i počasí a prostě všechno. Neopomenuli jsme ani naše tradice - pokaždé, když jsme na dovolené, tak si musíme koupit přívěsek na klíče a omylem vlézt na nějakou náboženskou akci. V Drážďanech nám navíc pták ukrad z okna snídani, ale na recepci nám jí zachránili. Němci jsou hodní. 


Jídlo. Velká část našeho výletu a věc, na kterou se Matfyzák těšil nejvíc. Mexická kuchyně sice není typicky německá, ale bylo to moc dobrý. Restaurace, která se jmenuje Schnitzel Garten nemůže být špatná! A prodavač kebabu, který si o mně myslel, že jsem němka a mám s sebou kamaráda z Prahy. A zmrzlina na PragerStasse. Mňam.






No ale hlavní byly ty panoramata. 








Udělali jsme si dokonce i menší výlet za hranice Drážďan - do Moritzburgu (jo, to je ten zámek, kde se natáčela Popelka). Já, jakožto úchyl na plánování, jsem si na internetu našla číslo autobusu, odkud to jede, pětkrát to překontrolovala, zjistila, jakou máme mít jízdenku (Drážďany + pásmo 52, Famillientageskarte pro 2 osoby, kdyby to někoho zajímalo). Přemejšlela nad náhradním plánem, kdyby autobus nepřijel/jel odjinud atd. Dokonce jsem se ptala i pána na informacích. I na zastávce v jízdním řádu to viselo. Autobus ale prostě nepřijel. Přijel ale jiný, který měl jet taky do Moritzburgu. Tak jsme na stoupili. V půlce cesty jsme ale zpanikařili (no, dobře, já zpanikařila) a chtěli jsem vystoupit. Následně nám půlka autobusu radila, že můžeme jet i tim, že to sice nestaví přímo u hradu, ale že to dojdeme. Němci jsou fakt fajn. 


No a nákupy, to je kapitola jenom maličká. V drogerii mě zaujala kosmetika Rival de Loop - je to hodně levný a barevný :D. A tohle je jejich supersladká limitka:


A naše celkové nákupy (moje je ta levá část, kde je víc kosmetiky)


A moje dva nejoblíbenější úlovky: cupcake tvářenka (mimochodem pigmentovaná jak blázen) a mangový Blistex


No a již zmiňovaný přívěšek (společně se suvenýrem z Londýna)


pondělí 12. května 2014

Nesnáším loučení

A proto se loučit nebudu. Je to zas už pekelně dlouho, co jsem nepsala článek a už ani nemám náladu vymlouvat se na čas. Problémem je, že už moc ani nevím, co na blog psát. Kosmetika mě prostě nebere už tak jako dřív. Nebo jako jo, ráda se maluju pořád, ale klidně jdu do školy/práce nenamalovaná a je mi to jedno. S barvičkama mě baví hrát si pořád - někdo kreslí na papír, já se vyžívám v kreslení na svoje oči.

Byla jsem v Německu a místo šílených nákupních raziích jsem si nakoupila pár kousků, které v ČR nejsou a tím to haslo. 
Navíc mě celkově už blogový svět unavuje a nebaví. Všelijaké ,,aféry" typu že jedna blogerka není blogerka, ale chlap... další neřešitelný problém světa, že někdo dostal od Rimmelu moc tmavý make-up... Celkově mi blogerský (mluvím teda hlavně o beauty blozích, aby bylo jasno) svět připomíná jedno velký pískoviště, že kterýho jsem já ale už vyrostla. 
Ne, nechci se povyšovat, to nemám v povaze. Jenom mě to už nebaví, blogy už skoro ani nečtu. Nebaví mě už ani svůj vlastní blog. Mazat ho ale nebudu, za tu dobu co jsem ho psala vzniklo spousta recenzí, který se třeba ještě někomu budou hodit. Chci pokračovat psát, ale trochu jinak. Uvažovala jsem, že bych si udělala nový blog, ale to ještě uvidím. Tady mám sice hodně čtenářů (společně s bloglovin to je něco okolo 280 lidí), ale nevím, jestli by blog někoho bavil, pokud bych změnila jeho zaměření.
Každopádně čekejte buď nové články tady, nebo odkaz na nový blog. A mějte se krásně :)

středa 5. března 2014

konečně článek...

...protože to co jsem psala minule byl akorát oslavný výkřik a ne článek. A to se toho za poslední dobu stalo docela hodně. Předně bych chtěla poděkovat za gratulace k narozeninám v předchozím článku, bylo to moc milé :). 


Dokonce si na mě vzpomněla i Sephora a dostala jsem od nich lesk na rty. Víte, to je hrozně divný, jít do Sephory a nic si tam nekoupit :D. Smály se tam na mě asi 4 výprodejové stojany, ale já si nic nekoupila. Asi jsem už dospělá, protože Sephoru jsem jentak prolítla a místo toho strávila asi půl hodiny v obchodě s bytovými doplňky a chtěla si koupit úplně VŠECHNO. Asi jsem dospělá. Je zvláštní pocit zjistit to ve 22 letech :D. Každopádně jsem teda od Sephory dostala lesky na rty. Ještě jsem je nezkoušela, ale vypadají docela dobře :). Jenom jsem k nim čuchala a voní teda nádherně (mám nějakou tendenci poslední dobou všechno očuchávat, netuším proč). 




Co se týká vlasů, mám zase novou barvu - ale už to není takový rozdíl, je to jenom víc do červena a do oranžova. Tentokrát jsem fakt spokojená a myslím, že už u ní nějakou dobu vydržím. No i když, jak se znám, po chvilce mě zas bude nudit...

D. mě taky pozval do Café Imperialu, což jsme si oba jako velcí fanoušci Zdeňka Pohlreicha fakt užili. Já měla dokonalou cibulačku, telecí líčka a D. carpaccio z hřebenatek (což bylo fakt dobrý, protože hřebenatky jsem nikdy předtim nejedla) a dančí hřbet. Byl to boží večer, do takhle drahý restaurace mě fakt ještě žádný kluk nepozval a asi jentak nepozve :D. 

A tohle jsou již zmiňovaná telecí líčka, nekvalití fotka iPodem... o moc víc toho nemám, nechtěli jsme tam moc fotit. 

No a samozřejmě, selfie na záchodech musí být! (na mojí obranu, neřikejte, že ty záchody nestojí za fotku!)

Aby toho jídla nebylo málo, v pátek jsme šli s kamarády na Running sushi. Fotek mám jenom pár, protože D. měl plné ruce práce s podávánním talířků :D. (seděl hned u ,,zdroje" a nás bylo 8). Ale nechodíme jenom po restauracích, snažím se i doma neustále něco vařit a vymýšlet nové recepty. Uvažovala jsem, že bych sem i dala nějaké recepty, případně založila na recepty samostatný blog, ale pořád nějak nevím, jestli to sem patří a jestli by to někoho zajímalo :D.
Budu se pomalu loučit, zítra, pozítří a celý zbytek víkendu mě čeká práce. Až budu mít chvilku, můžete se těšit na další pokračování mých oblíbenců.